ČESNEKOVÝ HLAVY



Zaříkávání



Massive Mustache: Joint us!



Lamram & Sicoman



Moře poslední noci



Zátiší s dívčím klínem a stíny



Crocodilian Cloaca Woman



Barové nokturno





Prohnij mi, lásko, náručí

Prohnij mi, lásko má, mou náručí
prohnij mi prosím dřív než smrt nás zaskočí
já jsem tu s tebou sám ty se mnou taky sama
žere nás do kostí krvavá lásky tlama

Jsi moje poslední
i moje prvá
tak dej ty ruce z ní
láska je divá

jako kus kamene
svým tělem prostup mne
nikdo se nedívá
ani já radši ne

Dechem se rdousíme k sobě milenci mdlí
tak je to správně lásko má dneska chci být zlý já
prohnij mi vším tím zlem tak jak kdysi snad Ježíš
jsi moje cesta poslední jsi přetěžký můj kříž

Na vrata pohlaví
dneska sám Pánbůh
zabuší údem svým
Bůch Buch Buch Buch

syna mu porodíš
tam mezi prasaty
cítíš ten smrad a tíž
to jsme jen já a ty

Všechno už skončit má a přitom nic nezačalo
jsi boží děvka, vím, to není málo
tvůj klín je vyprahlým polem úrodným
jsi boží děvka, vím, tak prohnij mi mým pohlavím

Na vrata pohlaví
dneska sám Pánbůh
zabuší údem svým
Bůch Buch Buch Buch
-Hej hola rodino, tady Bůh!-

syna mu porodíš
tam mezi prasaty
cítíš ten smrad a tíž
to jsme jen já a ty
zde mezi svými

And it’s a wild wild wild world...










Smrtiduch

Hledal jsem věčnost a ona Smrt tam.
Řekla mi
-Copak tu děláte, pane Lamram?-
Hledám tu věčnost, má drahá paní,
hledám od soumraku až do svítání,
a nalézt nemohu.

Ona se zasmála, dostala kašel,
pak šeptla do ticha – Právě's ji našel!

Pak jako ve snu na zemi jsem se vrátil,
když předtím ničím teď nikdo se trápil.
A jak sám sobě jen uhýbám slovy,
on bouří se ve mně můj Smrtiduch zloby
a sám sobě spílá.

Ne, já nepolykám hlínu,
jen ztěžka se mi dýchá.
Život mě koupe ve splínu
a v beznaději pýcha.

Tak prosím odpusťte mi,
otče, matko, bratře, synu.
Ne, já nepolykám hlínu,
životem k smrti hynu.

Nesnaž se příteli, žijeme ve špatné době, víš.
Skončíme v prdeli a potom shnijeme v hrobě.
Tam možná k sobě trochu blíž.
Na tváři s úsměvem jak malé děti.
Otroci života, lokaji smrti.

Ne, já nepolykám hlínu,
jen ztěžka se mi dýchá.
Život mě koupe ve splínu
a v beznaději pýcha.

Tak prosím odpusťte mi,
otče, matko, bratře, synu.
Ne, já nepolykám hlínu,
životem k smrti hynu,
já takhle žiju,
já takhle hniju...







Když sněží andělé...

Na ulici moji duši někdy lapí mráz
a tím snáz
čím je kolem více lidí
co se stydí býti svými
a tak jen cosi předstírají až dech se tají

S jinovatkou v ranní trávě
slunce se mazlí lehce
hravě a v tom slunci
plavou sumci s perlami na čele
tváří se vesele
a je to príma
jaro se probírá

A nikdo nenaříká nenadává
a nikdo neprosí
jen se všichni radují neboť ví
že všechna krása světa se skví
v jedné kapce rosy
dokonce i kosi to něžně štěbetají

Je to tak, je to tak, je to tak, jen tak...
štěbetají do oblak
a v oblacích je slyšet smích
a každé ptáče v hnízdě si skáče
a je to krása odedávná
když léto z psího vína vstává

A bílé nevěsty jabloně strojí
se pro ženichy a bez pýchy
majestátně stojí cudně se usmívají
až dech se tají
z té přeradostné podívané

A všechny starobylé báje
jsou jenom kopií tohoto ráje
jsou jako sen jenž letní den ve svém
krátícím se dechu
probouzí z pelechu a je to psina
když podzim zpod peřiny
už se na nás dívá

Který
jako starý pán probouzí se sám
a se smutkem v očích hledí
na to všechno co mu opadává
chystá se na zimu
však ví
- Nezhynu,
i kdyby mrazy jako vrazi
přijít měly.-

A tak se choulí ke kolenům
uzavírá starobylý dům svůj
křičí
-Živote nestůj!
Jen běž kam chceš...-
když zima bílá jako víla
všechny marnosti a strasti
čistotou přikryje
a je to príma
když sněží andělé...





Jablko z klína

Krajina zraje
jako jablko v klíně
jsou rozličné kraje
jsou rozličné klíny

To člověk od člověka
jablko od jablka
krajina od krajiny
jsou jenom stíny
...když je den bílý

Copak to člověk cítí
chycen a lapen sítí
životem před ním tkanou
slabou a potrhanou

Rukama tonoucího
buď milosrdná vílo
ty již lidé
od pradávna múzou zvou
...jdu za tebou

V orloji zamknu se
na Staroměstském náměstí
jsem socha Bakchuse
co věští neštěstí
z tváří kolemjdoucích

Rozzvoním Prahu starou
Matičku stověžatou
rukama krvavýma
aby zas voněla
jablkem z tvého klína

Copak to člověk cítí
chycen a lapen sítí
životem před ním tkanou
slabou a potrhanou

Rukama tonoucího
buď milosrdná vílo
ty již lidé
od pradávna múzou zvou
...jdu za tebou
tak prosím tě přijď








Studená mázdra

Kam teče krev?
Za hladinou skví se měsíc
studená pečeť oblohy
a řev dřev vře
krajinou nalomených
hlasů ze zálohy

Prosím promluv ke mně
než se všechno setmí
než se nalomí můj hlas

Měsíc zloděj
hlídá ve tmě
mé svědomí
a třasem řas řasí čas
a ono to bolí

Tma matka zem
rozhyzděná
ukládá dál
kal na kal kal na kal
žal a hněv
jak ty i já jsem
má sladká má
když hledáme se v sobě
v tom kraji bez oken
kam teče krev

Prosím promluv ke mně
než se všechno setmí
než se nalomí můj hlas

Měsíc zloděj
hlídá ve tmě
mé svědomí
a třasem řas řasí čas
a ono to bolí







Hmyzí přirovnání

Zlo děje se
v povadlých vzlycích starých panen
dlouho a dlouho rozrývá tu kůži zjizvenou
netknutou
nedotknutelnou
když slova jako slzy
ze seschlých tváří odkapávají
do zažloutlého listí
opadané kůže
je listopad

Kabely tříští se o chodník zpod podpatků
omačkaných děr na hřbetu silnice
a jsou jich tisíce
co srdce zabalili do krabice a
utrhli si ruce
aby dobře se jim spalo
bez odpadků
bez zbytečných
možností

Královny smutku
rozladěný Gauguin
nespatřená exotika
tiká v tichu ticha
nevyřčených slov
siluetou Pierota
smutných očí
bez otázek
bez náznaků
když i bez je bezradný
když i bezvadnému cosi chybí...
...bezpečí?

O podrážku vyšší svým tužbám
krčí se
ve dveřích z vrbového proutí
koše si napletly
po vodě plaváčky
když teče řeka
pouští
prachem se nese pláč i smích





3. Zátiší s flaškou rumu

s flaškou rumu
a nevylezu
a nevylezu ven

Sbalenou mrkev potom k tomu dám
ze slizu jezu lezu
jo tak si připadám
někdy i celej den

Zase mě zavolá a já
budu ji chtít
sát

Lehnu si na kanape
s nohama na stole
a budu čekat čekat čekat
kdy to nastane
na na na nastane

Já nechci víc než ji sát
jak mléčnou dráhu siluety kosmu
hasí když skousnu
hoří když se jen dívám

Zase mě zavolá a já
budu ji chtít
sát...

Hasí když skousnu
a hoří když se dívám
a její rusovlasá zář
mě k zemi rve
podpatkem vášně pak klape
pak típá vajgly touhy
sráží mě zpět do strouhy
vlastního těla
spásně září doběla
struskou vápenaté vášně

saju ji
uhasíná






2. Joint us!

zavřu se v pokoji za
až někdo zaklepe na
ubalím konopí

kafe tu
na fetu
dáme si
do pusy

a pak a pak
a pak a dál

V kanapi napranej drak
škrábu se na nose jak
cítím dým cigaret (Kožak)
ty smrady prošlých let
mastných skvrn v ubruse
tak dej mi páva

Joint me / Joint us
na na na
na

vrcholku K2
na lžičce v kávě
na strakatý krávě
právě v trávě
Joint me / Joint us
vezmi mě na Parnas
ve vlasech hlas
v něm času vlas
si visí tiky
ententýky dva hřebíky
v dlaních Krista
vem mě v místa
kde svý schízy zaženu
u řeky Eufrat, Eržiko!
budu si tě brat
tak jako tvůj brat
za ženu

Joint me / Joint us
vezmi mě na Parnas

a potom poplujeme k dalekému moři
a potom poplujeme
na gauči v rauši

hašiši hašiši hašiši
hašiši haš
na gauči v rauši

osten klitorisu
jazyk zamyká
na čtyři západy
cesta je daleká
na sever do Tater
přes les na Mount Everest
k zubům obnaženým
ticho polykám
vedeš mě bůh ví kam
nechám se vést
neunikám neunikám...

přes

Brdy i Brno i Prahu i Aš
schoulené na klíně
máš dómy v Berlíně
neunikáš neunikáš
mi

Joint me / Joint us
Lamram & Manazz

A já tě vedu
k okraji středu
držím tě v náručí
a až se tahle deska dotočí
dolů s tebou skočím
dolů s tebou skočím






4. Kim Čong-ill

lidi na mě čumí jak na opici
pod kabáty drtí ptáky
žerou pizzy sní o píči

jak je míjí na nádraží
jak se střeží zrak ostříží
jak nabízí misku dlaně
jako psisku odhodlaně

jak se nese lesy chtíče
ve svém těle majitele
půjčí někdy klíče k cele
ke zrození spasitele

vyrvanou za vanou
duši zvrací
manžel se z práce vrací
uslintaný nejen kecy vedoucí
z interního oddělení

Je těžký se uvolnit
je někdy těžký se uvolnit

Jsem Kim Čong-il
jsem trochu ill
a taky víc než trochu debil
v mozku mám koncentrák
a herák fermetrák
jsem impotentní pták
co kdáká ko-ko-dák

Jsem Kim Ir-sen
jsem svůj zlý sen
poprava penisem

hej tady jsem

Stalin všech kapalin
línám splín rozvalin
jsem vyvařený klín
vlastního ptáka stín

Po cestě lezu na řetězu
zutý u tý kundy dutý
jsem prázdnotou tou
k čemusi nad sebou
připoutaný
tupě vzdutý
z očí louží vzhlížím výš

Je tohle divnej chlív
a zas tak jako dřív
vrací se hrůzy dospívání
nejsou to pocity
vždyť kam se vrátíš ty
až zmizí i to zdání
že cosi nad námi nás brání
před sebou samými
před zešílením

Jsem Kim Čong-il
abych se uvolnil
alespoň na pár chvil
urvu si ptáka
a jak přes švihadlo
budu si skákat

Jsem Kim Čong-ill,
pičo, to je špíl!






5. Nejt

z koryta vylita je taje
ta běhna stehna roztahuje

Je zodpovědná
mám ji taky rád

Na zádech leží stěží dech cirkuluje
ta běhna shnilý hnáty ke mně stále natahuje
pluje duje sráží mě do kleku
a já
miluju tu její ztuchlou náruč
kolem svýho krku

Je tichá a skromná
leží opodál
je tichá a skromná
a dává dál

Drží mě ve svých tříslech
vysává obličej
a jenom dutý vzdech
tvý uši uslyšej
je málo slasti v tomhle všem
(a do piče)
pohlaví pasti
penisem ohmatáváš svět
je lepší nevidět
je lepší nevědět
je lepší ztratit se
je lepší někdy ztratit svět

Nehlas se o slovo
když chce se ti srát
nehlas se o slovo
už je to hotovo - srát

Hej ty nejty taky jednou budeš
jsi jako já jsem jako
stokilovej nejt vraženej v soukolí
tak nech mě kurva bejt
ono to přebolí
všechny ty hnusy humusy i
trusů kusy co si
serou z pusy páni:
co dáma dá mi?
co dáma nedá mi?
nad námi vrány
a v nás prudkej sráz
co láme nám vaz

Nechte mě bejt
ono to přebolí
jsem jako stokilovej nejt
vraženej v soukolí
obřího stroje
na výrobu hnoje

vraženej v soukolí






7. Guru Jára

koupím si letadlo seberu vlak
odjedu daleko
až do Asie
tam kde to žije
a nejenom na oko
koketerie
né né
nejenom na oko koketerie

chci

vyladit tlaky si v mozku i pičce
viděla dokument jsem na jedničce
jak Jára léčí svým
nadpřirozeným pohlavím

Jó guru Jára
ten si to dává
život ti změní
jeho nadpřirozené přirození

Jó guru Jára
sílu ti dává
život ti změní
přirozeně
jeho nadpřirození

Škola mrdu
škola jebu
už tam jedu
z ledu jedu
dostat se ven
vykoupena
guru penis nahá žena
toť mojím snem

tu tuuu tu tu tu tyuuu
hhhemmm.....

Járo tantriku ty prase
vymrdáváš si tu jak by se nechumelilo
za okny svět se láme v pase
svítí jako lampión
i ten tvůj šampión žampión
tak zazpívejme:

Hallelujah & Óm

Nejenom na oko kokote
koketerie

nejenom na oko kokote koketerie
fúrie z féerie
periferie tvý
podvědomí
otevírá

je to jak sen
a pro někoho třeba zlej
vidět je jak se mazlej
v bezpředmětnosti nahoty
kde končí tělo
a kde něho ty

a proč ty noty kolem nás
vypadaj jak ocelový koule
a proč tvý pohlaví zní:

whap pa pa pap dá

Teď pohlaví ti zní
z hlavy ti vytísní
všechno co plísní sní
to co je zbytečný

rozviň se do dáli
všechno nám dodá i
rozprostře přes skály
peřinu svýho dechu

no tak už
rozkveť a vzleť






9. Dickotéka

a děti už jdou spát
a já a moje paní
jsme tak akorát
tak to mám rád
hej baby

Vtančíme do ulic
a podpatky nám klapou
zdravíme přátele
a říkáme že za/tou/žíme
poploužíme
tu po parketu
vždyť svět nám
pod nohama vzkvétá

Tohle je naše diskotéka
tohle je naše diskotéka
víš totiž
žádná potíž
tak to mám rád
tak to mám rád

Hle hle

Co se děje
na pódiu ňáký tele
hubou mele spasitele
televize samá krize
musím zmizet
do Belize
anebo ještě dál

vždyť kam bys pospíchal

Tohle je naše diskotéka
tak to mám rád
tak se mi to líbí

Tohle je naše diskotéka
jsem akorát
miluju lidi

kam bys pospíchal

Kam bys prosím tě utíkal
a kdyby se přece jenom ptali na tě
mi řekneme jim svatosvatě
že
Není tu ne není tu
a nikdy tady nebyl ne
nebude tu ne nebude
nikdy tady nebude
my víme co dělal co byl
co posral kdy mrdal
proč pil a mobil zahodil
jo mi to víme

a proto ti to nepovíme

Tohle je naše diskotéka
tak to mám rád
tak se mi to líbí
Tohle je naše diskotéka
tady se můžeš schovat
klidně i onanovat
Tohle je naše diskotéka
tak to mám rád






1. Kdoví

šedavý konec podzimu
lehá si pod zimu listím
aby sníh ho zahřál
a dušičky se k sobě choulí
až ti v kotli praská

Srdce je napnuté k obejmutí
a nervózně se chvěje
šustí šepotem listí si
padá do závěje

Po polích kráčí tmy tmoucí
oči nevidoucí
uši zacpané zmrzlou hlínou
do kraje se linou
šustí a křupe to zchřadlé - ách
v šedých stínohrách

A já jsem součástí toho všeho
šedavý stín jenž v srdci šustí listím
a až se těla pustím
snesu se ještě níž
až to v kostech zapraská
samou láskou

Až to v očích zapraská
na špinavé louži prasklý led
ale nejseš si jistá
jestli tvář Krista
mohla by se zjevit
takřka až na dotek
pod viaduktem u Křenový
kdoví






8. Orient expres

tam moje láska nudle smaží
ona je jako já
pořád vysmažená

jo je to moje malá žena
chrání mě od smrti
stehna má roztažena
v mojí virtuální paměti
i v mých snách
vzdychá ách

Je jako já

Pojď ke mně blíž
a něco uslyšíš mý zlato
dvě rolky hranolky
a kopec tatarky mi na to dej
a všechno mi to hned a tady udělej

A já tě budu milovat
a tě budu hrát
nastokrát
jsi jako já

Ale zatím sám
čumím jak opařenej
jsem celej ztopořenej
na všechno připravenej
tak už mi to sakra dej
čumím ti do rozkroku
dám ještě jednu sloku
a pak se v dlouhym skoku
o sebe rozplácneme

na tisíckrát
a já tě budu milovat
a já ti budu hrát

Ten čas za zády se plazí
vplétá se do vlasů a do ohanbí
v ohbí vulvy hoří pohoří
když se v propast pochvy nořím
šeptáš

Jsi jako já
Jsi jako já
plyneš si tam kam se dá

Jsi jako já
Jsi jako já
plyneš si tam kam se jenom dá

Orient expres sex na nádraží
tam to dneska žije
tam se dneska smaží
já chtěl bych mít hned
párek v rohlíku
a dělat rotyku
na rohu u Čedoku
mít loďku v doku
dělohu na děle
tvé tělo na těle
a své tělo v tvém
zítra je neděle
tak si mě za muže vem

Roztáhni nohy
zavři mě do dělohy
já už nechci vylízt ven

a já tě budu milovat
a já ti budu hrát
napořád






Kulhavý poutník

Daleko za městem
kde realita snem
skrz smysly protíká já
potkal jsem poutníka

Na nohu napadal
měl v očích zvláštní žal
a jenom na pár chvil
u mě se zastavil

Než pokračoval dál
val za ním v dáli vlál
řek jen tak na okraj
že život bolí jako kurva

Ne není žádný ráj
to babky jenom povídaj
a řekl zase znova
bolí to jako kurva

Pokřivil obočí
že dřív než vykročí
mohu se zeptat jen však
na co jsem připraven

Ať pozor tedy dám
na co se zeptat mám
někdy líp nevědět
že existuje svět

A pak se zazubil
jak vlk co dlouho vyl
žalostí na měsíc
o smrt prosící

aby snad tenhle svět
jakýchsi shluků sled
měl slovem vydechnout
tím Prvním naposled

A stál jak
kostěný prst hrozící krajině
a dýchal
tichem po pěšině

Já milý pane můj
chci vědět stůj co stůj
co ničí moji mysl
jestli to vše tady má smysl

Či zda je nicota
podstata života
zbytečné trápení
když tam kde něco zdá se být
vůbec nic třeba není

Nicota existuje
tím vším čím člověk tu je
jen tak a nikdy více
jak vyhořelá svíce

To zvíře v tobě žije
je jedovatá zmije
je nic jen a je vším
je cele tebou především

A od té doby pak
co prohlédl můj zrak
chodím dál po cestách
hloupý mdlý poutník v tmách

Na nohu napadám
a na kytaru hrám
a navždy sám a sám
Kéž bych se nikdy nenarodil.







U Kraví hory

Melancholie
deštěm chčije
na ze tmy naze
vyhřezlou zem
vnitřnostmi prostoru
dívám se nahoru
tuším se zpovzdálí
průhledný a těkavý jak líh

a déšť pak tichou zemi
do krve hladí a myje
do tváře směje se mi
nicotou poezie

Melancholie rozmlžených tvarů
namodralý skřet měsíc
mlčí z plných plic
zpoza mraků
jak by nadechnout se chtěl
prázdnotou ulic
prázdnotou nahých těl

škaredý měsíc skřet
skřípe stínům svým svitem slabiny
jak kdyby naposled
z kostela bijí zvony
bim bam bim bam bim

Jen to co není prý
navždy je dáno
tma ta tu studí jako led
po které nepřichází ráno
směje se měsíc skřet
tenhleten koloběh jen sebou samým na úbytě hnije
až do konce lásky
až do konce poezie

Jó pane Hrubíne
to co nás nemine nás
taky nemine jémine
ať už ta napjatá kůže
a rozechvělý hlas číkoli je
až do konce

Jak kdyby naposled
z kostela zvony bijí
temně mdlý zvuků sled
zní melancholií

Jakou to člověk musí mít víru
aby mohl odlít zvon
a nepuklo mu z toho srdce

Jen to co není prý
na věčnost dáno
tma ta tu matně tepe leb
po které nepřichází ráno
směje se měsíc skřet
tenhleten koloběh jen sebou samým na úbytě hnije
až do konce lásky
až do konce poezie







Večer na pahorku nad městem

Měl jsem vizi
viděl jsem se
jel jsem tramvají někam
byl jsem sám úplně sám
v prázdném voze
bez řidiče
všechny chtíče
jsou navždy poztráceny všem
v šeru ticha letní noci
na pahorku nad městem

jen jsem jel
jen jsem jel

vodou vytopenou tmou
v níž cesty z města nenávratně tonou
Kraví hoře břehy bolí
vlnami nalomenými z dáli
posledního moře
rány myje solí
a já v tom nerozpoznatelný jsem
křupotem prolomených chvil
na pahorku nad městem
jen jsem dýchal abych žil

jen jsem dýchal abych žil
jen jsem dýchal abych žil

jak bych to byl já když
mnohem blíž zdál jsem se z dáli být
mnohem blíž zdál jsem se odcházet než
že nehybně tu sedím
sedím sám úplně sám
ale co kdyby co kdyby přeci snad

a to co tam zbylo
to co tam zbylo
to jsem byl já

Jen jsem dýchal abych žil
a to co tam zbylo to jsem byl já
jen jsem dýchal abych žil









Ležíme ve vaně blues

Ležíme ve vaně
až úplně na dně
dívám se na tebe
a ty se divně díváš na mě
voda je horká
tvý tělo ale studí
poslechni holka
jsi bílá jako křída


Ležíme ve vaně
a zase až úplně na dně
chytám tě za dlaně
šeptám ti do uší svůj příběh
jak bych smrt přešeptat chtěl
jak chtěl bych s tebou tu být
jak bych tě chtěl jak bych tě chtěl
i když tě navždy teď
navždy už můžu mít


Ležíme ve vaně
a voda na nás leží líně
tak jako v rezavé rýně utopené štěně
den za dnem chladne stále víc
jak průvan zpode dveří
hladíš mě po tvářích
a říkáš v rozpacích
jsi chladnej a bílej jako sníh





Šepoty

Ššššš...
šepoty němoty
toho co nelze v sobě nýst
šepoty hluchých míst

Šepoty šera
ššššš...
toho co bylo včera
necháno pod peřinou

Šepoty napjatých šlach
když puká srdce
tichounce sykne jen – ach
jako když na břicho šlápneš přejetý kočce








Jen co marno vytratí

Jen co marno vytratí
dlaněmi k modlitbě připravenými
zachytit chcem
pak slovy možná svými
mlčíme k zemi
do nebe řvem

tak jako bychom chtěli
slovy vyštěkat si ráj
slovy z kterých opadává rez
prdelí andělí
a žrát a chcát a srát
a na věčnost si vlézt

A jen to marno odpovídá
hluboko v nás
svým bezedným šklebem
tym ta dýdá dýdá dýdá
tak nasedni chlapče pojedem
kam jenom budeš chtít
kam jen si budeš přát
cena je nepatrná takořka k smíchu
jen musíš mi vyjít vstříc
musíš se zabít
musíš se zabít víc

Pojď synku vyrazíme na cestu
máš tam svoji ženu smrt svou nevěstu
čeká tě vysvlečená bytostná nahost
nahost až na kost
nahost až na stydkou kost nevinnosti

Zteřelým hlasem chladne
k nevychrlení vyšeptaná běl
můří řečí nocí i za dne vadne
tělem svým halí hradbu vyvanutých těl
jež už i prázdnotu kapes životem promrhaly
někde v dáli někde v dáli
svítí vytím pes

mezi zuby marno tratí
vyplynutím jako řeka
včera strachem chcíp ze smrti
od té doby stále štěká

marnotratí





...a ticho je

Pomalu řeka teče
vkleče
klínem krajiny
hladinu čeří večer
letní
třený o slabiny
šeptem se dotýká zář
měsíc snímá rty vrásky vln
šššeptá spln
když přiblíží se září
zhasne
v pozastavení

Voda po kolenou hryže zem
sune se loudavě za štěstím svým
jizvami kraj je poraněn
dál mlčí jez svůj vlastní stín do rozvalin

Od břehu dál je nikoho
v pase láme se stesk
stromy kořeny oblohou se dmou
těžkou tmou tonou
zvůlí řve les
Jen vemte vodě čas
jen ať si navždy už zkamení
všem proti na příkaz
co prosí
lásku múz o znamení

...a ticho je

Okamžik ustrnul se nad strží
kam slepý život odnikud plyne jím
tíží svou hledí z očí kaluží
vzhůru

Okamžik ustrnul se nad strží
kam slepý život jen nikam plyne jím
tíží svou hledí z očí kaluží
vzhůru ke šlépějím

...a ticho je





Svítáníčko

Kdybych měl klíče od svítání
tak bych je hodil do řeky
jež plná vody jarním táním
schovala by je navěky

abychom mohli navždy spolu
plout nocí která láskou vře
na jara voru z květin stvolů
jenž unášen je do moře

Já kdybych měla milý Janku
slov lásky aspoň na tisíc
svěřila bych je noci vánku
aby je odnes na měsíc

ať poprosí ho pohlazením
jak vlna kolem kamene
ať nám je okem strážce snění
než k tomu moři doplujeme

Než k tomu moři spolu doplujem

Řekni mi lásko jakpak mohu
drát hrdlem slova nejtišší
k tomu prapodivnému bohu
který nás stejně neslyší

Slyší nás Janku můj milý
jen potichu být musíš jak myš
jsme navždy spolu touto chvílí
slyšíš tu věčnost slyš jen slyš

To věčné ticho ve slovech
je kapsa pro lásku
tvou i mojí i nás všech
jež osvětluje procházku
milencům aby nezabloudili
v té teskné noci něhy vezdejší





Stébla slámy

Opilý ráno
na lavičce u Český
začíná jaro
a lidé chodí
sem a tam
občas si přisednou
a hamburger si sní
a já se tebe ptám
o čempak asi sní
říkáš mi

O jaru beze zmaru
o jaru rozkvetení
o vůni květů v sadu
jablku vykoupení
a tak dál...

Ptáš se mě
proč se tě ptám
a já to nevím
a nevím ani to
kolik mám vypito
ani kolik mně toho ještě zbývá
kolik nám v tý flašce toho vlastně vůbec zbývá
říkáš

Nech slova k nebi letět
samy ti odpoví
vždyť tenhle opilej svět
je boží podkroví jen

Všechno co jsme byli a budem
je tu navždy s námi
jsme to co jsme
ve větru stébla slámy





Otvírací manžel

Je hrkavo
a měsíc plačka oblohy
skví se skví
hladinou vod v pádu zrcadlení
trhá hlízu trhá
sama sebe z nebe trhá
jak o závod sípá dlením

Pláče žal žel že
otvírací manžel že
navždy se zamžel
mlčí po kvantech

Je smavno no no no no
a on
dokvetl k uzavření
je dávno dávno není
na marnost lom mol zrcadlení
vrhá nocí šmír
a okapy
řvou si z tlamy pláč
a on

Pláče žal žel že
otvírací manžel že
navždy se zamžel
mlčí po kvantech

Chřoustání vyřvané vody a ztopořených mraků
jak by se nedělo vše naposledy
jak by se nedělo vše naposledy
točí se život na podpatku
…tajou ledy

Pláče žal žel že
otvírací manžel že
navždy se zamžel

mlčí…






7. Cestou k hoře

Pršelo...






10. Kruhem

Spí ticho
schumlané v tvém klíně
spí

Háďátek líheň
v tvém voňavém klíně
sní

co nesežerou
vyvrhnou do údolí

Chvil shluky
táhnou se jak míza
kořeny javoru

Skrz hlínu
deru se prolízám
k tobě nahoru
dovnitř blíž

než vyvrhneš mě
do údolí

Své srdce dokořán
k nenadechnutí
otevřeš jako chřtán

Ve tvých kořenech se schovám lásko
a smrt obejde mě kruhem






6. Ten večer

Motýl pohlaví
vzlétl z pampelišky
a všechna děvčátka
co na té louce byla
studem se zarděla

aby u srdce je hřálo
aby u srdce je hřálo

ten večer
voněly vzduchem
skořice a med

Vydechni z plných plic
ať nezůstane nic zlého
co mohlo by se stát
jen nech se větrem vést
jen nech se větrem vát
až domů

ten večer
zavoní vzduchem
skořice a med






3. Modří ptáci na fialové obloze

Tam nahoře
nebe moře
vlny rozprostírá

Kosmu díra
vře a svírá
střeva všehomíra

A těmi vlnami spoustu
modrých ptáků proletuje
jak skvrny od inkoustu jsou
figurky do orloje

je je je jeé
jsme jen
je je je jeén
figurky do orloje

Tam dole
ty vole
a ještě níž

Spí tvá duše
tak hluše
jako mrtvá myš
kyš kyš kyš

A tiše šeptá hlíně
jen obejmi mě tmou já
chci navždy v tvém klíně
už uto uto utonout

no no no no
No utonout!

Tam v tobě
a ještě ještě dál
čeká čenichá a číhá
rohy obechcává

Propastí pohlaví hrozí
propastí pohlaví ti hrozí

Zhasíná tmu






1. Na vlnách Pacifiku

Zkouším tě pojmenovat
mezi zuby uchopit
a slova jak nezralé ořechy se chi
se chi se chichotaj
jen dech se světem taj
že za vraty je ráj ponechán
k odevzdání
chtěl bych tě chtěl bych tě
pohladit

A vnýst do několika slov tě v náručí
či čí a kde to vlastně budem až
se duben bubny nachýlí

Budeme zlí
já, Mikeš a starej Vlach
budeme zlí

Budeme volat na poplach
anály sklepů
třísla střech
a slovo jako ořech nám
prsty očerní očerní
nám rty
i ty i ty i ty i mně i tobě i nám všem
bude pak dovoleno
vznášet se nad městem
lítat nad světem
lítat nad Štatlem

Pojď sem!

Protančíme spolu celou oblohu
a obeplujem noc Lásko
jako Thor Heyerdahl
za obzor ještě dál
v tý loďce bez vesel
na vlnách Pacifiku








8. Hora Hoře

Kameni přicházíš
a tma za tebou je temnější než v ženském lůně
i luna svítí líně
na tváře dětí u řeky Stětí sedících
černé vrány slz
skrze zraňovanou zemi plačící
jako kompostační blues
oh sorrow children
down by the river

Na hoře Hoře sedí
a řeka pod nima je čára pohlaví
jeskyně slov
hola hola hola Holan
jeskyně jeskyní svou pochvou v kraji zní
jak hrob tvůj zem
nikým nechtěn nepřivolán
i kolébka se třese se třese třese
na pamětnou od sudiček
Hamletovu lebku nese

jako kámen ji nese

Kameni přicházíš
armádou zkurvenců a byznys-zmrdů
jsi zas o krok blíž
kdo děti utišíš
když pláčou pro otce
a otci pro ženy
hryžou si poklopce
chtějí rvát se o dělohu
avšak psí hlas nejde k bohu
ženy ztratily se a už jich není
oh sorrow children
have been crying down by the river
od rozednění do rozednění

Na hoře Hoře sedí
a řeka pod nima je čára pohlaví
jeskyně slov
hola hola hola Holan
jeskyně jeskyní svou pochvou v kraji zní
jak hrob tvůj zem
nikým nechtěn nepřivolán
i kolébka se třese se třese třese
na pamětnou od sudiček
Hamletovu lebku nese

Jeskyně jeskyní jeskyně jeskyní
na hoře Hoře dětskými hlasy zní
kdo odpoví kdo odpoví
není stání není
i muži ztratili se ani žen už není víc
a jen prázdná slova v tichu si krouží
v tichu si krouží
zatímco dutou lebkou rezonuje smích
o zuby kosu si brousí kosu si brousí
kmotřička smrt
- ta navždy nevědoucí


Hamlete telete
dojí tě jako krávu krav
na hovnech ustlali ti
teď se ti zkouší smát

Hamlete vemene
kolikrát ještě zuby zavržou
kolikrát ještě né že né
kolikrát ještě mléko lžou

prsa matek
jatka jatek
Holan Holana
sláma připosrána
připosrána







9. Nadosah

Umět to tak pojmenovat
stopy vztahů strach
z čehosi odkudsi
co skoro už jsme nadosah
nadosah

Klokotati tati tati tati krev
vlastního těla slitý zbytky vín
opřený o kolena
poblít si vlastní klín

Lásko bože lásko
kde ťa l'udia berú
kde ťa l'udia berú

Chtěl bych tě přivolat
a chtěl ti všechno říct
alespoň jednu větu
alespoň o jednu větu ještě víc

Prosím

Ke mně vem mě a drž mě
ať nepropadnu
stropem bych tam přijít totiž nechtěl

ke mně vem mě a buď vně
a mě uvnitř nech
alespoň na povzdech






4. Večer na pahorku nad městem

Měl jsem vizi
viděl jsem se
jel jsem tramvají někam
byl jsem sám úplně sám
v prázdném voze
bez řidiče
všechny chtíče
jsou navždy poztráceny všem
v šeru ticha letní noci
na pahorku nad městem

jen jsem jel
jen jsem jel

vodou vytopenou tmou
v níž cesty z města nenávratně tonou
Kraví hoře břehy bolí
vlnami nalomenými z dáli
posledního moře
rány myje solí
a já v tom nerozpoznatelný jsem
křupotem prolomených chvil
na pahorku nad městem
jen jsem dýchal abych žil

jen jsem dýchal abych žil
jen jsem dýchal abych žil







5. Prosím Vás, paní

Přišla jsi nečekána z vnitřností noci a
stála jsi v mém bytě
jako sen v realitě
před probuzením zrána
v mém prázdném bytě

Já jsem stál u okna a díval se ven
v prostoru bez oken
v rozkroku makrely a sledě
je to pár neděl
co jsme se neviděli
a tys to věděla
a já nevěděl
ne já to nevěděl

že zase

uplyneme v nenaplnění
možností minulosti
možností jalovýho snění
co mohlo být a není
co mohlo být a je
peklem do ráje se leze héj
skrz
ostružiní
jak jako jiní
duše si špiní o sebe
kapry pocitů třou
k jikrám vystřízlivění
volám tě - Jsi tu?
Chtěl bych tě obejmout
chtěl bych tě pohladit

Probolíš mlčením stínů
probolíš mlčením děr
vzpomínek na suchej zip
probolíš namaděr
toho že chci
zavřít se v tvých očích
pod tvými víčky snít a zapomenout
na to co bude
co bude osude co bude osude
co bude osudem bubnováno

V krysí prdeli pekla
láska se lekla že
mohla by dojít k naplnění
řekl jí ďábel
když semenem skrápěl
tu krysí prdel tu prdel krysí
buďme velkorysí

řekl jí
buďme velkorysí

promiňme nevěru jí
vždyť chudák sama ani neví
kam patří co jí co větří

kam patří co jí co větří

Přišla jsi nečekána z vnitřností noci a
stála jsi v mém bytě
jako sen v realitě ospalého rána
jako sen v realitě -

Prosím Vás paní
kudy bych se k Vám mohl dostat
závěje zavazí
všude kolem zima a led
a přitom
stačil by jenom pohled
navíc hovad navíc
chtěl bych Vás svlíct no a
a pak Vám říct znova
neslyšně
Miluji Vás






2. Ještě níž

Řekla mi:

Uchop mě
a drž
jak džbán

jsem
žena
luna lůno lán

jsem tma
jsem tvá tma
jsem

Svleč mě
a chytni za vlasy
šeptala něžně
na můj klín sedla si
sedla si a říká
jsem jenom tvá
ty vole
jsem tvá

jsem strom jsem hlína jsem
smrti vagína jsem zem i dech
rozevřená na zádech
jsem sten jsem zem
rozevřený klín

Jsem tvá skrýš
zatímco spíš tak jako myš
pod kamením ještě
níž ještě níž ještě níž
jsem zem i dech
jsem tvá zem
jsem tvůj dech

Jsem zem i dech
rozevřená na zádech
pro tebe připravená zranitelná
němá

Jsem tvůj dech
jsem tvá zem







Do z ní v ní

Zněla mi v uších slova vyšeptaná
úzkostí dechu draná

Nemysli si že všechna tráva roste pro tebe
nemysli si že je to tu pro tvoje oči
nemysli si že něco změníš snad krom sebe
nemysli si že dosáhneš dál než močíš

Sedím tu na židli a tupě zírám na zeď
jak by mně přibyli ti co mě přibít mají
bude to dneska dnes v noci či snad hned teď
mě vlastní stíny mezi sebe přivítají

Ten pocit svrbí v dlaních
a lidé zívají a spí zívají a spí
život psí
v tramvaji pod alejí
domů se vracejí

Namysli si že doufání je víra
že půjdeš po vodě až k dalekým útesům skal
a že ony se otevřou a jako lůno škvíra tě přivítá
kdosi by možná i zatleskal

Sedím tu na židli a ze tmy díra zeje
jak tlama úzkosti smrti a beznaděje
a ptá se Lamram ten zmrd zasranej
kde je kde je

Už pro ten pocit svrbění dlaní
hladím ji po srsti říkám má paní
věřím že nikdy jsem se vám nezpronevěřil
a že jsem věřil přece nic neznamená
jenom vy jediná byla má milovaná
a je má milovaná
první i poslední
než slova vyšeptaná
do zní v ní do z ní v ní





V bahně chví se měsíc

Máš v očích barevné spirálky času
víří jak prach
šepoty náznaků rezonují tisíci hlasů
tichounké ach
máš v očích plechové loďky snů
pahýly vesel ve víru se točí
smutkem nocí a smutkem dnů
utonulých očí

a v bahně na dně leží měsíc
syrový se chvěje
padáme do nebes tam dole
jak do závěje

Máš v očích rozoraná pole jižní Moravy
a jako dítě poklad si je střežíš
padáme do nebes tam dole
kudy kdysi jistě prošel Ježíš
máš v očích křížky podél cest
a každé rozcestí vždy další kříž
a tolik ráda jsi že nést je smíš
než oni budou tebe nést

a v bahně na dně leží měsíc
syrový se chvěje
padáme do nebes tam dole
jak do závěje...

Máš v očích vybledlé spirálky času
tak jako v létě stébla sena
a v bahně na dně skvrna jasu
čistá a bledá nepolapena
bahnem chví se bahnem chví se
nepolapena
a ty jak by ses mi bála říct
že tušit
vlastně vůbec nic neznamená

a v bahně na dně leží měsíc






Hora Hoře

Kameni přicházíš
a tma za tebou je temnější než v ženském lůně
i luna svítí líně
na tváře dětí u řeky Stětí sedících
černé vrány slz
skrze zraňovanou zemi plačící
jako kompostační blues
oh sorrow children
down by the river

Na hoře Hoře sedí
a řeka pod nima je čára pohlaví
jeskyně slov
hola hola hola Holan
jeskyně jeskyní svou pochvou v kraji zní
jak hrob tvůj zem
nikým nechtěn nepřivolán
i kolébka se třese se třese třese
na pamětnou od sudiček
Hamletovu lebku nese

jako kámen ji nese

Kameni přicházíš
armádou zkurvenců a byznys-zmrdů
jsi zas o krok blíž
kdo děti utišíš
když pláčou pro otce
a otci pro ženy
hryžou si poklopce
chtějí rvát se o dělohu
avšak psí hlas nejde k bohu
ženy ztratily se a už jich není
oh sorrow children
have been crying down by the river
od rozednění do rozednění

Na hoře Hoře sedí
a řeka pod nima je čára pohlaví
jeskyně slov
hola hola hola Holan
jeskyně jeskyní svou pochvou v kraji zní
jak hrob tvůj zem
nikým nechtěn nepřivolán
i kolébka se třese se třese třese
na pamětnou od sudiček
Hamletovu lebku nese

Jeskyně jeskyní jeskyně jeskyní
na hoře Hoře dětskými hlasy zní
kdo odpoví kdo odpoví
není stání není
i muži ztratili se ani žen už není víc
a jen prázdná slova v tichu si krouží
v tichu si krouží
zatímco dutou lebkou rezonuje smích
o zuby kosu si brousí kosu si brousí
kmotřička smrt
- ta navždy nevědoucí


Hamlete telete
dojí tě jako krávu krav
na hovnech ustlali ti
teď se ti zkouší smát

Hamlete vemene
kolikrát ještě zuby zavržou
kolikrát ještě né že né
kolikrát ještě mléko lžou

prsa matek
jatka jatek
Holan Holna
sláma připosrána
připosrána





V mihotání

Sníš
slunečnicových zrnek
černá jádra k rozkvetení

Před probuzením
očima srnek
a v mihotání mámí
mě ty smutné oči němým úsměvem

Tak otevři se
otevři se
jako květ

Sníš
červánky snů
chumle šera do večera se proplétají

Žhnou
dechem doutnají
jak kdyby hořela noc
anebo ticho v nás anebo obojí
anebo včelí plást

Tak otevři se
tak otevři se
jako květ
otevři se...





Mimové

Postávají lidi na nádraží
smíchy je život cestou na kolena sráží
stále se snaží snaží žít
a ti titíž stále ti titíž žít

Hej hej
jsem mladej
hej hej hej
jsem mladej

Chodíme spolu ulicema města
já jsem tvůj pasáček volů
ty má nevěsta z těsta
chodíme spolu nahoru a dolu
městem v podpaží zpocení
protože kdo dnes na nádraží spí
tam už navždy zkamení

Hej hej
jsem mladej
hej hej hej
jsem mladej
hej hej
jsem zmatený
jako kus kamení
z kostela zvony zní
hej hej
jsem zmatený
jako kus kamení
z kostela zvony zní

že hlídají
ostatní cestující
andělé zkamenělých
na nádraží spících
a pod nimi my pod nimi my
dva
mimové
divadla Ha
divadla Ha Ha
divadla Ha Ha Ha
divadla Haderniéra

Nepřišli hosté
už asi po sté
sál prázdnotou přítomností
osamělých herců tone
všechno je jisté
všechno je jisté...

jen tohle město
to ne!
j





Faustovský čardáš

Marku Sobolovi




Sláva Bohu na výsostech
je to dobré cítím bolest ještě žiju
jak to krásně chroupe v kostech
je mi skvěle jako rybě v akváriu

I am walking I am walking
like a fish

Slunce svítí na náměstí
prodávají divní páni Krista v plechovce
prý že drží v rukou štěstí
každý sám a bez kecání
plechovka po stovce
kilo po kilu

Probuď se a zpívej aleluja

Tancuj a dej vše co máš
tancuj náš faustovský čardáš

Je mi skvěle
po těle i jinak
narážím čelem
do skleněných hran

Tancuj a dej vše co máš
tancuj náš faustovský čardáš...





V sadu

Beru tě za ruku a jdem spolu
zadem sadem
veverky na buku pupence v rozpuku
jsou jako tvé tváře
a tvoje rty okvětí třešní
medový rozpuklý květ
barví se do ruda a jako víno mešní
já chtěl bych je popíjet

Ptáš se mě zda to myslím vážně
a já nevím co odpovědět bych ti měl
že příroda je básník vášně a snů
a že Pánbůh to tak zřejmě asi chtěl

Beru tě zlehka kolem pasu
nehmatatelnou jako první jarní vánek
šeptám své rýmy do tvých vlasů
a pomalu nás přemáhá odpolední spánek
vlezem si spolu do koruny až tak
kde stromy olizujou mraků běl
nasednem zlehka pak na nějaký ten mrak
a poplujeme spolu do soutoku těl

Ptáš se mě zda to myslím vážně
a já nevím co odpovědět bych ti měl
že příroda je básník vášně a snů
a že Pánbůh to tak zřejmě asi chtěl

Ptáš se mě zda to myslím vážně
a já nemám příhodnou odpověď
že příroda jsou básně vášně
od té doby co stojí světem svět

Pojď se mnou do sadu
úplně dozadu
povím ti baladu
kde divoké růže

rostou až do nebes
hustější než je vřes
tam nepronikne myš kočka ani pes
a my milovat se můžem
tam krása musí žít
i kdyby na kámen nebylo...

Ptáš se mě zda to myslím vážně
a já nevím co odpovědět bych ti měl
že příroda je básník vášně a snů
a že Pánbůh to tak zřejmě asi chtěl

Ptáš se mě zda to myslím vážně
a já nemám příhodnou odpověď
že příroda jsou básně vášně
od té doby co stojí světem tenhle svět





Dýchej

Po naději tápem
však zahryznuti do slov
jak do rodidel
tepem střepem srdce
plech a čas a zas a zas
ono se to tváří
jak z kýblu vylité milosrdenství

do stoky očí mých
do stoky očí tvých
dýchej

dechem osamělých soch
jež každým výdechem vždy novou sochu tvoří
derou roubenou dlaní hloh
a touto peřinou se každou nocí koří a tak
vzdech a bílý žulový balvan jak mléčný mrak ach
krvácí do překocené studny
jen

dýchej
když dutá krev chlemtá ti z prsu sýr
dýchej
do stoky očí mých myších dír
dýchej
tou oblohou co nosíme si s sebou
dýchej

kýblem dělohy
rozlitým pro bohy
co sami sebe zebou
rodidly věčnosti
zmrzlými do kosti
dýchej věčně
mnou i sebou





Crocodilian Cloaca Woman

Baby your face is beautiful
and I will always wanna be your man
so let me in and fill in full
with you blast bloom blow boom
with your monkey care

I can see you through my dirty tears
but can call you case you are too far
so come and tear me like a beast
please come in just like you are

I can't touch you
I can't touch through
my fingers that linger
on you breast and press you

Baby your body's like a petrol well
your lips are heating like a hell
so let me in and let me dwell
inside

We both are somethin' like gush lichen
you are my mistress I'm in addition
to your crocodilian cloaca man
but

I can't touch you
I can't touch through
my fingers that linger
on you breast and press you

I can see it
I can feel it
but can't touch it

I can see it
I can feel it
but can't touch it...

in your breath
snow white death...
but I can't touch you
and keep trying and trying...

Please come to me just like a beast
smellin' around and territorial piss
I know it's your little kiss
to me

So who is dead and who alive
you are my sweetheart my fuckin' bride
all right all right all right...
what can you feel

When I am what I am
your
crocodilian cloaca man your...
cause I am what I am your
crocodilian cloaca man
ceuse I am what I am...





Too Easy (to fuck with my head)

I saw you walkin' down the street
and I know I know I know it's only me, girl
sucker of prach
dusty dusty dusty dusty little mind
but my body baby I can say
It's not mine at all hey hey

A jediné co vím
a jediné co mám
a jediné co vím
a jediné co mám je iluze tebe

I saw you walkin' down the hill
your hair like machettes
and in your mouth
your bloody vampiric teeth
with my blood and blood
and mud and mud
I would say
it's too easy to say
itś too easy to fuck
with my head

to fuck with my head

Přicházíš
otevřená jak lotosový květ
plná vůní mizíš
rozprostřená zpět
rozprostřená zpět

A jediné co vím
že jediné co mám
je iluze tebe





















Design by barzto | compute time: 0.18372800 mikrosecs